Ve chvílích života, kdy se cítíme sklíčeni z budoucnosti nebo zklamáni nejbližšími lidmi, se může stát něco náhlého a nečekaného, schopného dát všemu smysl a přeměnit toto rozčarování v radost a dokonce i v nový mír uvnitř i vně nás.
Někdy je to zkušenost tak osobní a hluboká, že nám dává odvahu vykročit ze sebe a sdílet důvod naší radosti s ostatními, jako by povzbuzovala každého, aby ji znovu prožil, a to nejen individuálně, ale i jako skupina. Kdo ví, možná by se to mohlo stát naším posláním: přinášet radost, která je plodem vnitřní proměny a která na oplátku proměňuje naše prostředí a obnovuje ho.
Tváří v tvář prvotnímu impulsu, onomu pocitu moci „dobýt svět“, je však těžké čelit realitě a dodržet závazky. Kde najít sílu nevzdávat se a být vždy nositeli radosti a pokoje? Jak se nenechat porazit, když se kolem nás zdá, že lidstvo jako takové selhalo?
Může pomoci jiný pohled na situace, což znamená hledat na okolnostech vše pozitivní, bez naivity, ale jít za hranice zdání a najít sílu nenechat se odradit. Zjistíme, že pokud změníme způsob, jakým se na věci díváme, změní se i věci, na které se díváme. Jde o každodenní boj za ideál obnoveného světa.
Sílu můžeme najít tím, že se shromáždíme s těmi lidmi, kteří stejně jako my nerezignují status quo, ale kteří se spojili, aby byli nástroji změny.
Zejména v tomto historickém období je nezbytné hledět především do sebe, naslouchat svému svědomí, které nám každou chvíli napoví, jak jednat nebo jaká slova sdílet, aby blízkostí druhým, sdílením jejich aspirací otevřelo nové cesty k obnově společnosti.